Petrův zdar přátelé, ten kdo už někdy nahlédl pod pokličku mořského rybolovu dobře ví, že po nějakém čase se v něm opět probudí touha po návratu k poznávání nových rybolovných technik i zajímavých druhů ryb. Je to nevyléčitelná závislost. Jednak si uprostřed fjordu na moři bravurně odpočinete od každodenních povinností a navíc se ve vás obvykle probudí ten klukovský sen o obrovské rybě, na kterou při mořském rybolovu můžete narazit skutečně kdekoliv.
Nám nedávno skočila na háček ryba, která vám dokáže pořádně rozpumpovat krev v žilách, roztřást kolena, odrovnat záda a způsobit vám emoční kolaps v jinak klidné rybářské duši. Ano, ulovili jsme halibuta. Tu bájnou rybu, po které touží nejeden rybář navštěvující norské fjordy. Od záseku, kdy si myslíte, že se jedná o mořské dno, až po zdolávání plné výpadů se vám v hlavě točí jediná myšlenka. Ať o ní nepřijdu, moc rád bych totiž viděl s kým mám tu čest.
Naštěstí jsme to zvládli a mohli jsme si z blízka prohlédnout tuto majestátní, placatou rybu, která nejednomu rybáři zničila prut či naviják. Na tuhle chvíli člověk bude vzpomínat do konce svého života. Po příjezdu do přístavu pak člověk spolkne společně s přáteli něco dobrého, jelikož tohle se přece musí oslavit a poté jen další hodiny šťastně skuhrá, že ho bolí záda i svaly na rukou.
K tomu všemu tady člověka učaruje i zdejší neotřelá atmosféra. Nádherná a přitom nekompromisní příroda, úžasné hory, z nichž jsou ještě úžasnější výhledy, na každém rohu hromada hub i borůvek a všudepřítomný klid. Navíc z těch borůvek upečený koláč od partnerky ve zmenšené velikosti a tvaru právě té mystické ryby (halibuta) je už jen třešničkou na dortu! Tohle je zkrátka Norsko, země, do které se nelze nezamilovat přátelé.
