Petrův zdar přátelé, včera jsem zažil opět další rybářský orgasmus a skvělý zážitek, o který se s vámi musím podělit. Po tom co celý den foukalo a nepříjemně pršelo, jsme se rozhodli vyrazit na mořské pstruhy na nejbližší řeku v našem okolí a k jejímu ústí. Ihned při pohledu na vodu, která byla metr nad standardním stavem, jsem tak nějak tušil, že to bude stát za to.
První hodina házení plandavek, třpytek i různých gumových nástrah nám napověděla, že jsou zde vytažení pěkní pstruzi mořští přesahující hranici šedesáti centimetrů. Jednak jsme jednoho pořádného krasavce viděli vyskočit a za druhé se mi další ihned po záseku v jeho výskoku dokázal bravurně vytřepat. A tak jsme chytali dál a dál, mezi tím vytrvale pršelo, vodu jsme měli už i v jinak suchých broďácích, zmrzlé ruce byly natolik, že i převazování nástrah bylo oříškem.
Nic méně konečně jsme našli tu správnou barvu i způsob chodu, kterým prezentovat naše nástrahy a dokázali přelstít k záběru pár menších pstruhů mořských okolo třiceti centimetrů. Po prochytání klidnějšího úseku řeky jsme se posunuli o půl kilometru blíže k ústí řeky do moře, kde to podstatně víc táhlo a kde jsme tušili, že by mohl být jak pořádný mořan tak i losos.
První nához mé plandavky směřuji jen do půlky řeky a díky silnému proudu ji téměř nenamotávám, ale spíš ji tam nechávám jen tak válet, aby se dostala až do klidnějších pasáží ke břehu, kde začínám pomalu navíjet. Dva metry pod mými nohami v tůni mi přichází záběr, zasekávám a na svém dvanácti-gramovém proutku cítím, že váznu, když v tu ránu se vázka začíná pohybovat. Ryba se drží několik minut kolem břehu, což mi vyhovuje, jelikož cítím její váhu a nedokážu si představit, co by se dělo, kdyby vyrazila po proudu dolů. Říkám svému kolegovi Dominikovi, mám tam něco fakt pěkného, přijď prosím s podběrákem. Po minutce ovšem ryba vyráží doprostřed řeky, prudký výpad značil, s kým mám tu čest, jedná se o lososa a nebude to zrovna prcek. Po tom co vyrazil doprostřed řeky, jsem se modlil, ať nejede po proudu dolů, naštěstí se stal úplný opak a losos jel proti proudu a tak jsem na něj nevyvíjel takový tlak, v hlavě jsem si říkal, tam se hezky unav a pak si tě otočím zase blíž ke břehu. Zároveň jsem měl ovšem pořád na mysli, že si s mým slabým prutem a jemným silonem nemohu dovolovat hodně. Nic méně scénář se naplnil a ryba po pár minutách v proudu řeky byla nasměrovaná ke břehu, kde mi ji dokázal Dominik nějakým záhadným způsobem vměstnat do malého podběráčku na pstruhy. Jasně mohli jsme ho zkusit chytit i za ocas, ale oba jsme byli v broďácích a pod námi byla pořádná tůň a tak natahování po rybě by nemuselo skončit dobře. Po vytažení na břeh následovala neuvěřitelná radost.
Tak nádherná ryba v silném proudu na tak jemný prut, to je opravdu unikátní. Na tuto řeku chodíme v průběhu roku několikrát a vždy když se bavím s místními, kteří ji spravují, tak mi říkají, nechoď tam s tak jemným proutkem, jednou tě to překvapí. Jenomže člověk by na menší pstruhy jinak nástrahu nedokázal tak dobře vodit a rozhodně by zdolávání nebylo tak zábavné. Byl to skvělý zážitek a určitě se sem ještě do konce naší sezóny vydáme, mějte pohodový den, ahoj!
