Petrův zdar přátelé, o víkendu jsme se rozhodli, že vyrazíme s bellyboaty na vodu, dost možná naposledy vzhledem ke klesajícím teplotám a sněhovým vločkám. Na vodě se nás sešlo hned několik nadšenců a bylo vidět, že každý si chce ještě trochu užít rybařiny a společného plkání. Atmosféra se zasněženou okolní přírodou a občasnými sněhovými přeháňky byla skutečně famózní. A co víc, podařilo se nám ulovit i nějakou tu rybku.
Většina dravých ryb se již pohybovala u dna nebo v dolní části vodního sloupce. Ani v časných ranních hodinách nebyla vidět aktivita ryb u hladiny. Hold nejen vzduch, ale i voda se začíná ochlazovat a tak jsme byli ochuzení o lov na hladinové nástrahy, který bývá skutečnou lahůdkou, speciálně v případě okounů.
Na gumové nástrahy ve velikostech 6 až 14 centimetrů však okouni, štiky i candáti reagovali velmi dobře. Jak na vertikální rybolov, tak i na pomalu vedené nástrahy u dna. Velmi dobře fungovala technika povytažení gumy ze dna a následný propad. K mému překvapení jsem při tomto „candátování“ přelstil k záběru dokonce tři štiky.
Co se týče aktivity ryb tedy nebylo znát, že krutá zima klepe na dveře. My jsme však tento fakt po nějakém čase na vodě pocítili. Zhruba po osmi hodinách kdy jsme přirazili ke břehu naše svaly byly dokonale ztuhlé. Vstát tedy z bellyboatu byl v této chvíli nadlidský úkol. Když do toho přišel studený vánek, tak bolela i samotná chůze při sklízení vercajku.
Byl to však parádní zážitek, ostatně jako vždy když jsme na rybách. V koutku duše bych si ještě rád tento rok zarybařil, ale i při psaní tohoto příspěvku mám zmrzlé prsty, takže si to ještě rozmyslím. Ať vám to jezdí přátelé, ahoj!
