Petrův zdar přátelé, nedávno nám to opět nedalo a rozhodli jsme se ve večerních hodinách vyrazit na šelf provětrat alespoň na chvíli přívlačové pruty. Po pár zdolaných polacích a kelerech kdy jsme se dostávali do krásného rybářské tempa jsme ovšem zaslechli kousek od nás pořádné vyfrknutí. „Viděl jsi to, velryba nebo kosatka?“. Chvíli jsme zmražení čekali kde se objeví zase a z ničeho nic jsme viděli další, další a další.
Během pěti minut byly všude kolem nás, alespoň podle našeho prvního pohledu velryby. Když už jsme ovšem byli tři metry od tohoto ohromného zvířete začali jsme spekulovat nad tím co by to asi mohlo být. Stále jsme přemýšleli nad velrybami v menší velikosti, později po příjezdu domů jsme ovšem dohledali, že se jednalo o kulohlavce. Respektive má přítelkyně, expertka přes živočichy mi okamžitě dala seznam podezřelých mezi kterými byla: kosatka černá a kulohlavec černý. Vše ovšem podle našich materiálů nasvědčovalo tomu, že se jedná o kulohlavce.
Tento ohromný živočich může měřit 7 metrů a vážit až 4,5 tuny. Jasně už jsme viděli obrovskou velrybu nebo kosatku, ale většinou osamoceně. Vždy to byl nádherný zážitek. Tentokrát je to ovšem ještě mnohem silnější a větší zážitek než obvykle. Kolem lodi nám totiž těchto kulohlavců táhne třicet i více. Desítky vyfrknutí během několika sekund a my opravdu nevíme kam se dívat dříve. Chvílemi slyšíme jak spolu komunikují, pisklavé zvuky se totiž dostávají až k nám na palubu. Několik desítek minut jsme pozorovali neustále vynořující se kulohlavce při zapadajícím slunci. Poté jsme vzali kameru i foťák a pár z nich natočili v plné své kráse jen pár metrů od lodi. Chvílemi jsme byli tak blízko, že bychom si tyto kytovce mohli i pohladit. Ani jsme se nenadáli a začalo se stmívat a tak jsme plní dojmů vyrazili zpět k domovu obohacení o další zážitek z našeho nedalekého šelfu.
Já to říkám stále a pořád, tady člověk zkrátka nikdy neví, na co narazí.
