Díky chvění otolitů ryba zaznamenává polohu a změny pohybu těla. U savců funkci otolitů plní vejčitý a kulovitý váček ve vnitřním uchu. Společně s postranní čárou jsou orgánem „sluchu“, kdy ryba zaznamenává vibrace, které vytvoří neopatrný rybář v lodi nebo na břehu.
Chodíte rádi vláčet? Určitě se nejedná o jednu z prvních rybolovných metod, ale pro lov dravců je to technika, která někdy funguje dokonce lépe, než lov na živou nebo mrtvou rybku a má velkou spoustu příznivců. Je docela zajímavé zapátrat po historii této rybolovné techniky a podívat se, jakými obměnami prošla, než získala současnou podobu.
Chytání na hladině má své kouzlo. Je v tom adrenalin a vzrušení, když můžeme sledovat záběr na vlastní oči už od okamžiku, kdy se ryba pomalu a opatrně k nástraze blíží nebo když vyjede z hloubky jako blesk a uchvátí ji. Lze tak lovit většinu kaprovitých ryb a navíc i některé další druhy. Prostě zajímavá
Nejrůznější překážky a závady ve vodě vždycky byly, jsou a také budou, pokud tedy nedojde k brutální regulaci a „vydláždění“ toku do podoby, kterou jim občas touží dát šílenci, sedící na pozicích, které jim podobné necitlivé zásahy do přírody umožňují. Zjara těch překážek a obtížných míst není ve vodě ještě tolik, spousta jich přibude v
Na hlubších vodách je technika vertikální přívlače často mnohem úspěšnější než běžné vláčení. Prohledáváme totiž prakticky celý vodní sloupec a nabízíme tak rybám svou nástrahu hned z několika směrů. Vždy si lovnou metodu můžeme uzpůsobit podle stávajících podmínek, vynikající výsledky přináší i v místech, kde klasické vláčení bývá problematické kvůli nejrůznějším překážkám a vázkám.
Lidé se věnovali lovu a rybolovu prakticky odjakživa, rybolov pro maso byl jedním z mnoha způsobů obživy a později i možného výdělku. Ryby se lovily nejrůznějšími metodami v řekách, mořích i potocích. S postupem času se způsoby rybolovu specializovaly a vzniklo mnoho různých technik, z nichž některé se zachovaly až do současných časů.
Některé snadno dostupné a přitom velice účinné nástrahy se jakoby ztrácejí v záplavě novinek a „zaručených senzačních“ těst, past, boilies nebo pelet. A přitom stačí zkoušet, možná byste se občas divili, co tyhle „předpotopní“ nástrahy s rybami udělají.
Ačkoli se už často v moderní rybařině používají háčky bez protihrotu, ani jejich vyproštění není občas úplně snadné. Někdy se zaseknou tak, že uvolnit je pouhým vystrčením proti směru zaseknutí nepostačí. A co teprve klasický háček nebo dokonce dvojháček či trojháček? Rybu rozhodně nechceme poškodit, jak si v takovém případě tedy nejlépe poradit?
Kdy vlastně začíná to „moderní období“ muškařského sportu? Těžko lze něco takového definovat, vezměme to tedy postupně od časů, u kterých jsme skončili v minulém povídání.
Kdy vlastně někoho napadlo napodobit hmyz nebo jeho larvy a další vývojová stadia navázáním peříček a barevných nití nebo jiných materiálů na háček? To samozřejmě neodhalí ani paleontologové nebo archeologové s konkrétní přesností, bezesporu se ale tahle myšlenka zrodila už hodně dávno.
